" OPĚT MEZIGENERAČNÍ SETKÁNÍ "

Neplánovaně jsem dostala se svými klubovými přáteli možnost zúčastnit se generálky na večerní představení mega koncertu hitů skupiny ABBA ...

Spojení generací jak na pódiu, tak v hledišti, nádherné je slabé slovo, bylo to úžasné setkání ...
 

Silný zážitek pro obě generace, potkala jsem se tam s vnukem a jeho spolužáky...

Vím fotografie jsou nekvalitní, spíše pár informací ze zdroje ...

 

Bohužel, delší video nejde vložit, tak aspoň krátké. Nyní už běží večerní program k příležitosti 70. výročí našeho města Havířova. Dříve města mladých, města květin a zeleně. My dříve mladí jsme už seniory, město zeleně a květin stále platí, ale město mladých už zdaleka ne. Pro mladé zde chybí zaměstnání, tak jako všude. Doly a hutě pozavírané, přesto nás smog trápí "neuvěřitelně" stále, že by nás pilně zásobovali naši sousedé? Nicméně nebudu si kazit nyní podvečer s úvahami o ovzduší, nechám doznívat krásný pocit z dnešního koncertu. Vám popřeji pohodové dny prožité ve zdraví a jen dodám :

" LASKAVOST "

 

Den laskavosti a k tomu mezinárodní. Víte, že se slaví tento den pravidelně 11. listopadu od roku 1998?Vůbec bych o tomto svátku nevěděla, kdybych dnes zůstala doma, možná na internetu by na mě vykoukl dem laskavosti, ale!!! Má dnešní cesta do města mě přihrála do cesty laskavé děti. Zastihly mě v obchodě, zrovna jsem si zkoušela kalhoty v kabince, když jsem zaslechla pozdravení od skupinky dětí: "Dobrý den jsme žáci ZŠ1Máje, dnes je mezinárodní den laskavosti, Venku na nás čeká paní učitelka se zbytkem třídy. Dnes jsme upekly společně Svatomartinské rohlíčky a přišly jsme vám  nabídnout. Tak si prosím vezměte a klidně i dva"

Jen tak malinko poodhrnula jsem kousek závěsu v kabince, abych se na ty děti podívala, až jsem slzu uronila. Bylo to vřelé, laskavé, uvědomila jsem si, že laskavost nezačíná u druhých, laskavost začíná u nás samotných. 

Domů jsem se vracela s dobrým pocitem, hřálo mě u srdíčka předání laskavosti dětí personálu prodejny. Pan majitel byl tak laskavý, že mě nabídl i zkrácení nových kalhot do zítřka, paní prodavačky mě laskavě obsluhovaly, a to hned dvě. A já, usmívala jsem se "laskavě"na okolí až se na mě paní u zastávky MHD obrátila s dotazem na moji dobrou náladu. Tak jsem ji pověděla ten příběh s dětmi předávající laskavost. Už mě přijížděl autobus, v tom mě paní šokovala s dotazem, zda jsem vylezla z té kabinky a vzala si taky rohlíček ...☺☺☺Nevzala, a proč, když to bylo zadarmo ☺☺☺. Každý jsme nějaký, pomyslela jsem si a nastoupila do autobusu. Nyní tu atmosféru laskavosti předávám vám, tím, že o ní píši. Mějte se laskavě a předávejte laskavost i přesto, že už zítra nebude svátek laskavosti, bude jen všední den.

 

 

" VŠEHO CHUŤ"

 Je to k nevíře, venku zlato a já doma, to se opakovalo. Musel mě stačit pohled z okna a kochání přes balkónové dveře, kde rozkvetla chryzantéma. Loni kvetla ještě v prosinci.

Nechám se překvapit, jak to bude letos, prozatím postupně rozkvétá...

Pohled z okna není za pěkného počasí také marný, ani takový podvečerní, kdy se mraky rozejdou a sluníčko vykoukne a osvětlí protější domy. V oknech se pak odráží sluneční paprsky ...

Dnes jsem měla dlouhodobě plánovanou kontrolu v Karviné na Ortopedii, Ač nerada, chtěla jsem se  omluvit z důvodu nemoci a změnit termín. Sestřička mě ujistila, jak nemám teplotu, dobírám antibiotika,  a cítím se dobře, že měnit termín není potřeba. A tak jsem to zlato venku fotila z auta cestou k lékaři, tam i zpět. 

 U pana doktora jsem velmi dobře pořídila. Nejenže jsou mé výsledky OK, ale podařilo se mě  nečekaně  objednat i mého muže. Doma často slýchávám au,au, au a k tomu proslov jak jej bolí kolena a kyčle. To si ani nedovedeš představit, no určitě, já po výměně kloubů ☺☺☺ a  hned na to, k lékaři nejdu. Stejně mě nikde nevezmou a na operaci se čeká až dva roky☻ Má slova, že se napřed musí lékař podívat na snímek, pak dle uvážení zapsat do pořadí, padaly jak hrách na zeď.Tak jsem dnes požádala mého pana ortopeda, zda by si nevzal mého muže do péče. Rád by, ale má plno až tak po Novém roce. Tak jsem si povzdychla, že manžel je paličák, k doktorovi jej jen tak nedostanu. Dnes je tu se mnou, nikdy se práce nebál, byl Báňský záchranář, pomáhal lidem. Na to pan doktor reagoval slovy, to jej někde vecpu, takových lidí si obzvlášť vážím. To mě zahřálo u srdíčka, věřte, nebo ne. Jen se omlouval, že dnes má  plno a pak musí operovat  ještě jednu zlomenou ruku. Manžel však radost neměl pražádnou, to bylo bla..bla..bla, ale než jsme došli k autu už mluvil jinak, že jsem nakonec dobře udělala. No, bodejť by ne, nevděčník jeden,☺Cestou zpět jsem opět fotila z auta a kochala se. Místy zdevastovanou krajinu jsem přehlížela, zrovna tak pár zbylých těžních věží.

To už jsme spokojeně ujížděli k domovu ... 

Ještě jsem se chtěla zmínit o proběhlé "Bramboriádě" v našem Centru volnočasových aktivit. Využili jsme podzimní prázdniny a pozvaly děti s doprovodem k nám do volnočasovky. Vstupné byly tři brambory, pak už jen plnění úkolů na několika stanovištích - výroba razítek, navlékání bramborových korálků, puzzle, soutěž o nejdelší slupku z brambor, sběr brambor a hod bramborou do koše.Výroba letadla z papíru, následovala soutěž, které nejdál doletí. Nakonec přednes básně, nebo písně s podzimní tématikou.

Zapojili se dědové i babičky, maminky a tetičky, vůně pečených brambor, přilákala děti a jejich doprovod. Při vyhodnocení každý dostal trochu sladkostí a diplom o účasti na Mezigeneračním setkání, které se opět letos vydařilo.

"POLÉVKA Z ČERVENÉ ŘEPY"

 

Přiznávám, že červená řepa nebyla za mého dětsví nic moc pro mě dobrého. Občas k šunkoflekům jako příloha namísto okurek, zakoupená sterilizovaná v obchodě. Vlastně jsem se z červenou řepou ani jinak nesetkala, buď sterilizovaná nakrájená na kostičky, nebo na plátky. Dnes nedám na červenou řepu dopustit v jakékoliv úpravě mimo tu zavařenou.Tu nemám ráda do dnešního dne, vadil mě tam fenikl.

Zásadně kupuji červenou řepu menší velikosti. Krom polévky červenou řepu tepelně neupravuji, máme ji rádi v syrovém stavu. Manžel také přišel červené řepě na chuť☺, to víte, že nejdříve nebyl nijak nadšený. Vždy měli doma jen tu zavařenou domácí, právě s tím fenyklem. Maminka od manžela moji syrovou variantou nebyla nadšená, první její dotaz zněl přímo k manželovi: "ty jsi to opravdu jedl"? Pak zkusila a uznala, že to má cosi do sebe. Takže ochutnala salát z červené řepy s jablíčkem, křenem, mírně osolený, zakápnutý citrónem a olivovým olejem, občas dochutím medem, dokořeněným třeba i pepřem. Jindy zase červenou řepu v kombinaci s česnekem, jablíčkem a křenem s trochou bílého jogurtu, tam už oliváč ani citrón nedávat. Výborná je pomazánka - jemnější strouhání je v tomto případě lepší, červená řepa, čenek, pomazánkové máslo, sůl, pepř a pak už jen navršit na pečibo.☺ Třešničkou na pomyslném dortíku je u      nás polévka z červené řepy a jak je s klobásou jako onehdy s tou echt pálivou maďarskou, nemá to chybu. To jsou slova mého muže, mě ostré nevadí, takže i za mě je to na 1***Postup je vlastně jako u gulášovky, nebo bramborového guláše jen tam přidáte postrouhanou řepu. Zpěníte střední cibuli, kdo se nebojí může klidně na kousku špeku, přidáme postrouhanou řepu, prolisovaný česnek- tím nešetřím. Malý rajčatový protlak, nebo trochu kečupu a mletou papriku, bobkový list, nové koření. Vše společně krátce orestujeme, zalijeme vodou, nesolím, dávám masox, přidám hrst majoránky a POZOR!!!vařím nepřiklopené, tak jako vždy i KAPUSTU!!! -VŮNI KAPUSTY A ŘEPY NIKDY NENECHÁM POD POKLIČKOU". Mezitím přijde řada na uzeninu, naposledy jsem měla maďarskou klobásu, která byla sice z mrazáku, ale o to se mě však lépe po kratším setrvání v kastrolku zalitá vroucí vodou loupala. Nakrájená na kostičky putovala do polévky. Už byl čas oloupat dva střední brambory, kdo má rád, může klidně i jeden brambor přidat, dle svého uvážení. Nakrájet na menší kostky, to aby se stejně povařily s tmavší jíškou - 15 minut stačí. Dochutit jak je potřeba, ke konci varu krupnu trochu octa, jen malinko na zvýraznění chuti, většinou přidám ještě špetku majoránky a pepře jak není klobása a je třeba špekáček, možná i trochu soli, ale tu až vážně na závěr. Minule se dokonce manžel poptával po bílém jogurtu, nebo zakysané smetaně a prohlásil, že by to byl "boršč. Pak už jen pečivo a můžeme podávat jak k obědu, tak i k večeři☺

Fotografii s hotovou polévkou nemám, tak snad příště. Byla tak dobrá, hřejivá, což máme moc rádi zvláště v nepříznivém počasí. Zrovna se mě dovařila další polévka "zahřívačka", vývar z předního kolena, ale to až příště. Všem přeji pohodové dny prožité ve zdraví.

" NEVÍTANÁ NÁVŠTĚVA"

 Nejsem škarohlíd, ale takovou návštěvu, co se k nám v páteční podvečer snažila vniknout do bytu, tu zrovna nemusím. Přišli dva "MORIBUNDUS a MORIBUNDUSKA". Odpoledne jsem byla ještě fit a v podvečer KO ...

Jako když proutkem švihneš byl ze mě lazar a to doslova.Snažila jsem se přesvědčit ty dva ať opustí náš byt, ale drželi se zuby nechty a ne a ne odejit. Nastal boj, hektolitry čaje, sirupu, mezitím náš naložený český žen - šen -zázvor v medu a citrónu. Večer a ráno Coldrex, vše to doprovázel silný kašel ve spojení mých nohou do kříže. Jinak to nešlo, nejdříve nohy do kříže a pak povoleno bolestivé zakašlání.Tak to šlo bez úlevy, teplota stále zvýšená až do dnešního pondělí. Průdušky jak z praku konstatovala paní doktorka, když jsem se po domluvě ze sestřičkou po desáté hodině objevila v ordinaci.

Byla jsem tak zmatená, že jsem na požádání vyplázla jazyk na paní doktorku pod rouškou, natáhla se ke mě přes stůl a začala se smát. Roušku dolů zavelela☺🙈, jsem to, ale kopyto. Tak nic nevidíte, že jo. Pak viděla a napsala antibiotika, sirup na vykašlávání, léky na noční nevykašlávání, probiotika a radu jak se pojistit, kdybych ty nohy nestihla dát do kříže. Od pátku chodím vypodložená, ale i tak, je to otrava, no to je pokračoval náš rozhovor dál. Tak vás milý zlatí zdravím, prozatím s nohama v normální poloze a přeji pohodový týden ve zdraví prožitý. Kdyby něco, tak si zkuste dopředu nacvičit nohy křížem, zakašlat a současně přiložit dlaně na břicho. Zapoměla jsem napsat, že po dvou dnech začnou bolet při kašli svaly. Tak a to je vše, jdu opět vyhánět tu nevítanou návštěvu hrnkem čaje s medem, bez citrónu - zákaz kyselé nesmím.

"POVEDENÝ DEN"

 

Včera se mě dařilo hned od rána. Po probuzení po sedmé hodině svítilo sluníčko, po starému sice po  osmé, ale i tak jsem vstala včas. Měla jsem namířeno na desátou do pedikúru a tím brzkým vstáváním jsem stihla připravit k obědu salát z červené řepy a taky oloupat brambory☺. Zdržovat jsem se ve městě nechtěla, bylo sice slunečno, ale vzduch voněl tak nějak dešťovo - sněhovo, na horách byl vidět poprašek. Všechno klaplo, nožky v poho, to se mě to šlapalo směr kožená galanterie - u Ťamťana, měla jsem v úmyslu kouknout na kabelku, spíš kabelu - černou, ALE musela by mě oslovit hned na první dobrou. 

K oslovení nedošlo, neušla jsem ani deset metrů a  koukám na dámu, která míří ke mě s otevřenou náručí a úsměvem na rtech. No jo, už jsem dámu poznala, byla to manželova sestřenice Dana. Potkáváme se sice zřídka, ale rády. Srdečné objetí, návrch na rychlé kafíčko. To bylo před 11h😊, bylo "rychlé a pro nás stejně krátké", domů jsem dorazila v pohodě až po 14 hodině. To už  mě cestou domů fučelo, pršelo a nic bych nezalhala, že i poletoval s tím deštěm sníh.🙊Volala jsem domů SOS, postavit brambory ať není náš oběd nakonec večeří. Samozřejmě, že jsme si s Danou nestačily vše říct. U druhé kávy doma jsem pak manželovi referovala co je nového u Dany. Málem mě kleplo, kde se vzala, tu se vzala, plošina se k nám na balkon soukala. Chvíli dolů, pak nahoru, pootočit a zas dolů. 

To už jsem stála na balkóně a podávala hlášení, hasiči, snad nehoří, no první moment děs, ale klid. Chodba, nic nebylo cítit, takže nehoří, ale tašku s doklady, mít po ruce ani tak není marný. Zjišťuji dál a volám na manžela, postav ještě na dvě kávy, kluci k nám jedou na kafe. Pánové, co se děje jedete k nám na kafíčko, ne nad vás a pak už trochu ruchu a šramotu, plošina dolů, Pánové zůstali nad námi, kde zůstal bydlet syn původní majitelky. O maminku, velmi příjemnou paní se staral dost dlouhou dobu. Nejdříve dojížděl s chaty, později, když paní vyžadovala denní péči zde zůstal. Často byl ve veselé náladě, ovšem stále vlk samotář, družil se jen s podobnými dvěma veselými pány v domě. Údajně jej už týden neviděli a tak proto ty plošiny. Nakonec jej odvezla sanitka, poslední dobou byl kost a kůže, ale stále žíznivý, nic moc, s nikým nekomunikoval. Tak snad bude opět OK, údajně má dceru, ta za babičkou jezdila, ale pak přestala. Pán je podivín, jednou mě zval ať se jdu podívat jak bydlí, bylo to velmi nepříjemné. Z výtahu jsem vystoupila s tím, že jdu pro manžela a přijdeme. Než došel do svého bytu, určitě už ani o tom pozvání nevěděl. Všem se nám ulevilo, není mrtví, nehořelo a navíc ta plošina k nám vyjede, kdyby něco. Na sociálním o něm vědí, tak prý máme být v klidu. No jak říkala naše babi, ani rodinu, ani sousedy si člověk nevybírá, hlavně klídek.😒ne všichni chtějí být denodenně veselý. Nakonec uvidíme jak to extempóre chlapec pojme, možná se poučí. Mezi námi musí mít už velké zdravotní potíže z té stálé veselosti😱

Ještě k té naší Daně, manželové sestřenici, k mé radosti budeme mít pokračování v kafé dýchánku. Snad si vše dopovíme, jedeme totiž společně na hroby našich předků, ale nebude to babinec, nevadí, hlavně, že se uvidíme a povzpomínáme. Co vy dopovíte si vše u jednoho kafíčka, já teda néééé🙊😂 Než půjdeme na ty hřbitovy posvítit, mám v plánu uvařit zahřívací polévku z červené řepy, brambor a klobásy. Je pikantní a moc dobrá, s kouskem pečiva může klidně zastoupit i hlavní jídlo. Jo a taky Martinské rohlíčky, ty už jsem dlouho neupekla. To, ale až příště.

Přeji všem pohodové dny prožité ve zdraví. Nějak nestíhám odpovídat na komentáře a poděkovat za vaši návštěvu.